Xena Fobie - břevnovská trpitelka
aneb Kapitoly z lokálního patriotismu:
kapitola 1. - Destrukce konstrukce
O nedávné štědrovečerní noci jsem v naší ulici zažila něco velmi neobvyklého. Zřejmě odněkud někam se tudy vraceli tři hoši, asi dvacetiletí. Byli opilí nebo jinak omámení, ale určitě si místo dárků nedali marihuanu, protože jejich pohanská pouť působila hodně agresivně. Kopali kolem sebe, řvali na sebe, řvali, hýkali a hulákali do těch nejtišších, nejutěsněnějších a nejpokornějších oken v roce a metali do nich narychlo splácané, hrubé a hřmotné sněhové koule z dětmi vymodleného vánočního sněhu - až jedno z oken dokonce rozbili!
Jsem ta poslední, která by kohokoli kritizovala za nadužívání čehokoli. Taky mi je srdečně jedno, jak si kdo užívá nějaký ten sváteční večer, nota bene vytržený z katolického kalendáře a ještě špatně. A pravda je, že to okno rozbili sousedům a naše jenom „lízli". A rovněž se mi z duše protiví veškeré podoby udavačství. Přesto všechno jsem, poprvé v životě a zrovna čtyřiadvacátého prosince, splnila svou oznamovací povinnost - přece to nebudu já, kdo se v souboji na pěsti či nože postaví třem nevyzpytatelným predátorům nebo si poskvrní karmu střelbou z vodní pistolky v ještě nevychladlých stopách Ježíškových! Nebála jsem se sama, volalo nás víc; policisté přijeli brzy, chlapce zajistili, a odér všeobecného stavu ohrožení ochotně vystřídala pověstně smířlivá purpura z drogerie nad poštou...
A tu se ptám: Neměli jsme přece jen nechat svoje strážníky (viz leták Jsem Váš „strážník" - vždy aktuálně v našich schránkách) dlít v pohodě okrskové služebny a onu ostudnou záležitost okamžitě vyřešit sami? Lépe řečeno, proč jsme to neudělali? S důvěrou, že vyjdu-li s pohrabáčem před branku já, sousedé tam jistě dávno postávají s obdobnou výzbrojí a jejich oči planou ohněm svaté pomsty. Myslíte, že by se to neslušelo? Dobrá.
A co kupříkladu uděláme, jestli se skautská organizace s klubovnou v domě na naší křižovatce rozhodne zbytnět, a rodiče dalších a dalších, bobříka samostatného pohybu po vilové čtvrti zřejmě dosud neznalých skautíků zatarasí příští úterý svými vozy ne jenom půlku naší ulice, ale ucpou ji celou, takže se jinak než pěšky domů nedostaneme?
A jak a kde teprve zaparkujeme, až se aktivní členové Celopražské kolobruslařskoběžeckolyžařské asociace (CKBLA) dozvědí, že jejich nejoblíbenější dráha na naší Ladronce je protažená až ke Kauflandu s plánovaným ukončením na náměstí v Berouně, a že plavecké centrum Ladronn-Spa s trojbazénem a dvojtobogánem na posledním možném místě volného pohybu psů široko daleko je ve stádiu příprav?
Komu zavoláme, až do našich zahrad jednoho rána vrazí těžkotonážní příklepové vrtáky, aby provedly první zkušební vrty pro stavbu stanice metra Břevnov - U domečků? Ani sebe nechci zbytečně děsit, ale...
Věděl pořádně a dopředu někdo z Vás, kam až rozprostře svoje asfaltové vlasy predátor predátorů, tolik opěvovaný tunel Blanka!? Já tedy ne! Kdopak tušil, že se jeho pejzy budou zacuchávat do tramvajových kolejí, do nerozčesatelných objížděk, že nás donutí k potupné náhradní autobusové dopravě, k dočasným řešením, k předběžným opatřením a nakonec i k čtyřproudovým výčesům naší Bělohorské, zmiz přitom, co překáží? A kdo z nás ví, kam až se vlastně může doplazit jeden takový houževnatý, smrdutý a mastný asfaltový vlas?
Já budu v budoucnu asi hodně trpět. A Vy?
______
Příště si povíme, jak si bez fronty, v klidu a ve vstřícném oparu periferní sounáležitosti vybrat to nejlepší maso v tom nejlepším břevnovském řeznictví, kterému dokonce začal dělat olbřímí televizní reklamu nějaký Ital Kdesevzal Tusevzal - zřejmě proto, že už tam i bez reklamy dennodenně nakupují hordy „gurmánů" z centra i ze širokého okolí Prahy (aniž by někdo z nich poznal rozdíl mezi svíčkovou a dobře upraveným hovězím pupkem)!
Břevnov Ester Kočičkové
O lecčem, o ničem a někdy i hůř
Další články autora